Ako sa pripravujeme na jar – aktivity (nielen) s deťmi

Jak už jste si zřejmě všimli, patřím mezi milovníky tradic, zvyků a obyčejů a snažím se je nenásilně (většinou ☺) propašovat do našeho rodinného života. Ne vždy se mi to povede. Občas se ale nějaký zvyk ujme, jindy si vytvoříme tradici vlastní. Vždycky jsme ale u toho spolu a to je přeci to nejdůležitější!

Pesto z medvědího česneku

Sbírání medvědího česneku se poslední roky těší velké popularitě a pro mnoho rodin se stalo oblíbeným koníčkem. Nejinak je tomu i u nás. Jelikož rádi podnikáme toulky přírodou, je pro naši rodinu sběr téhle byliny příjemným cílem či ozvláštněním výletů. Pokud žijete v teplejších částech republiky, na medvědí česnek můžete narazit už koncem února, jinak jeho plná sezóna začíná v březnu a končí v květnu. „Medvídkovi“, jak u nás rostlině říkají děti, velice svědčí vlhko, proto jej najdete nejčastěji kolem potoků, v lužních a listnatých lesích či na stinných místech svahů. Medvědí česnek poznáte podle delších podlouhlých listů. Pozor, nespleťte si jej s konvalinkou, ta je, na rozdíl od něj, jedovatá. Pokud vás nepřesvědčí oko, vsaďte na čich. Listy rostliny jemně promněte mezi prsty, pokud ucítíte jemný česnekový odér, je to jasné, směle se pusťte do sbírání. Jeho hledání a hlavně nacházení baví především naše děti, konzumaci si zase užíváme více my. I když takové pesto u nás doma jedí úplně všichni a to je co říct.  Podělím se s vámi o náš oblíbený recept. Ke 120 g medvědího česneku nasekaného nahrubo, přidejte přibližně 15 g soli a 100 ml extra panenského olivového oleje. Vše rozmixujte do jemné pasty. A máte hotovo! Pesto přemístěte do vyvařené, čisté sklenice a uložte do ledničky. V případě potřeby pesto ještě zalijte trochou olivového oleje (jen pokud bude pesto ponořené v oleji, nezačne vám plesnivět). Pokud si chcete dopřát něco extra, můžete do této pochoutky přidat například piniové oříšky, kešu či vlašáky a parmazán (případně pecorino). Pesto skvěle ochutí těstoviny, ale také polévky. Naprosto delikátní je pak na čerstvém kváskovém chlebu s máslem. Mňam!

Zdroj: Canva

Výroba Morany – loučení se zimou

Neznám mnoho lidí, kteří by se netěšili na jaro. My jej naprosto milujeme! A to nejen kvůli teplým dnům, sluníčku, všudypřítomným květům a nádherně vonícímu vzduchu. S koncem zimy se pojí také celá řada hezkých lidových tradic, ze kterých si naše rodina občas „něco“ vypůjčí. Oblíbeným zvykem se u našich dětí stala tvorba a vynášení Morany. Morana, Mařena, Mořena, Smrtholka či Smrtka, symbolizující zimu (v moderním pojetí však může znamenat i vše špatné, s čím se chceme rozloučit), je figurína, zhotovená se slámy a dřeva, oděná do ženských šatů, ozdobená skořápkami a šnečími ulitami. Mořena se pak v doprovodu hlasitých zpěvů, popěvků a výskání, hodí do řeky či potoka, shodí ze skály nebo zapálí. Zima tím definitivně končí a může nastat tolik očekávané jaro. A abychom ani my neponechali nic náhodě, tak na Smrtnou neděli (dva týdny před Velikonocemi) odnášíme naše DIY figurky k řece a tam je s veškerou slávou „utopíme“. Děti si nejčastěji tvoří Smrtholky samy. Využívají k tomu nasbírané klacíky a větvičky, ale i bavlnky, stužky, či krepový papír. Při loučení s Moranou si vždy řekneme také, co bychom chtěli změnit, jaké (zlo)zvyky chceme „pustit k vodě“ a na co se v té hezčí polovině roku společně těšíme.

Zdroj: https://primanapady.cz/

Vajíčkové vlasaté hlavy

Skořápkoví skřítkové se u nás, se začínajícím jarem, objevují naprosto všude po bytě. Je to totiž oblíbená kratochvíle našich ratolestí, na kterou se rok co rok těší. Můžete je mít doma i vy! Připravte si vyfouknutá/prázdná vajíčka, vatu a semínka řeřichy. Do prázdné vaječné skořápky udělejte nahoře větší díru – skořápku odloupněte přibližně do 1/3 a vypláchněte ji. Teď přišel prostor pro vaši fantazii. Na skořápku fixem namalujte obličej, jestli bude hlavička veselá nebo zamračená, spící či bdící, to už je opravdu na vás. Nemusíte se držet však pouze malování. Skořápku můžete klidně i polepit – udělejte jí oči z knoflíků, fousy z vaty nebo ouška z papíru. Je načase naše hlavičky vycpat vatou, kterou pak dostatečně zvlhčíme. Na ni pak nasypeme semínka řeřichy. A nezbývá nám už nic jiného než umístit vajíčkovou hlavu do stojánku na vajíčka nebo „podstavce“ vyrobeného například z plastelíny a čekat až vlásky začnou rašit. Kontrolujte hlavičky každý den a nezapomeňte na patřičnou závlahu. Řeřicha začne klíčit zpravidla již za tři dny. Až bude z vašeho pana Vajíčka pořádný „pankáč“, můžete jeho bujnou kštici ostříhat a řeřichové výhonky použít do pomazánky nebo jimi ozdobit obložený chleba.

Zdroj: Pinterest

Máte i vy doma nějaké zvyky či tradice, které dodržujete? A co máte na jaru nejraději?

Krásné, snad už, slunečné dny přeje Vaše Markéta!

« Späť na blog