Ako vyrobiť jednoduchého draka, ktorý vyletí až do oblakov?

Ne každý si podzim užívá, naše rodina jej však miluje. I když se zkracují dny a teploty nekompromisně klesají, stále se dají strávit venku parádní společné chvíle. Ba dokonce, je na ten společně strávený čas více prostoru než o prázdninách, kdy jsou všichni „rozlítaní“ po dovolených a na táborech. Jednou z našich nejoblíbenějších podzimních činností je pouštění draků. Každoročně pořádáme „drakiádu“, kde se sejdeme s přáteli, jejich rodinami, přineseme něco dobrého na zub a klání, o co nejdivočejší dračí jízdu, může začít. My, mámy, se zpravidla staráme o správně nasazené čepice a nákrčníky, tátové často propadají „bitevní vřavě“. 

Zdroj: Canva.com

Protože ráda vidím věci v souvislostech a stejně tak se snažím předávat tradice i našim dětem, trochu jsem zapátrala, abych zjistila, odkud se vlastně tradice pouštění draků vzala. Není překvapením, že kořeny „dračí zábavy“ bychom našli v Číně. Draci se začali pouštět před přibližně dvěma tisíci lety za doby vládnutí dynastie Čou. Draci byli a jsou považování za symbol síly, moci či štěstí. Symbolizovali však i moudrost. Také proto se čínským učencům a mudrcům přezdívalo „draci“. Čínští draci byli však svou podobou na hony vzdáleni těm, které známe z českých polí. Vyráběli se nejen z papíru, ale také z hedvábí a bambusu (jak jinak). Měli zpravidla obdélníkový tvar a neměli žádný ocas, přesto se však pyšnili skvělými leteckými vlastnostmi. Pouštění draků je silně zakořeněno i v japonské kultuře. Nejstarší zmínka o dracích pochází již z 10. století našeho letopočtu. I Japonci díky drakům „komunikovali“ s nebesy, využívali je však i k vojenským účelům. Pozadu nezůstávaly ani jiné země regionu, a to Malajsie, Indonésie či Bali. Do západních zemí draci „přilétli“ okolo 15. století a jejich využití byla jednak zábava, ale také vědecké účely. 

V českých luzích a hájích se draci dle tradice pouští zásadně na podzim, i přesto, že na jaře by k tomu, dle meteorologů, byly daleko příhodnější podmínky. Má to však své zcela jasné opodstatnění. V jarních a letních měsících měli lidé na vesnicích plné ruce práce na polích. Na podzim, kdy už bylo sklizeno a zazimovány sady, se mohli děti i dospělí věnovat více zábavě. Navíc také nevadilo, že děti při pouštění draků běhaly po polích, kde již tou dobou nic nerostlo. 

Tradiční český drak má tvar diamantu (neboli deltoidu) a sestrojíme jej pomocí dvou tenkých latěk dřeva, hedvábného či balicího papíru, „krepáku“, lepidla a provázku. My s dětmi jsme ale objevili naprosto jednoduchý návod na draka, který je hotový „raz dva“ a jejich tvorbu zvládnou i děti samy. Inspirovali jsme se v naší oblíbené knize Tradinář (Kindová, Boledovičová 2019).

Zdroj: Pixabay.com

Jdeme tedy na to. Budete potřebovat obyčejný papír rozměru A4, děrovačku, izolepu, provázek a sešívačku. Teď už to půjde raz dva. Papír přeložte na půl a rohy papíru ze stejného konce sešijte sešívačkou přibližně v jedné třetině na straně hřbetu. Podlepte kouskem izolepy. V tomto místě pak udělejte děrovačkou dírku, kterou provléknete provázek – za ten jej děti budou „vodit“. Provázek dejte raději delší, vždy jej můžete namotat. V knize doporučují například prázdnou špulku, což ne každý doma má. My většinou na konci uděláme „oko“ a provázek namotáváme na ruku. ☺ Všechny nás překvapilo, jak skvěle tenhle jednoduchý drak létá. Pokud se nespokojíte s bílou variantou, můžete si dráčka různě nazdobit. Doporučujeme to však udělat na začátku tvoření, pak byste jej mohli poškodit či protrhnout. 

Tak máme hotovo a můžeme se vrhnout strništím a větru vstříc. 

Co vy, pouštíte s dětmi draky? A vyrábíte si je sami nebo raději kupujete? Ať tak či onak, užijte si tuhle tradici společně s dětmi i přáteli. Uvidíte, že se rázem přenesete do vlastního dětství a zahalí vás krásná nostalgie. 

Zdroje: ireceptar.cz, cesketradice.cz, study.com

« Späť na blog