Jesenné tradície a rituály našej rodiny

30.11.2023

Čím jsem starší, tím více cítím potřebu propojení s ročními cykly a s chodem přírody. Je pro mě důležité užívat si každou část roku a mít se pořád na co těšit. Mimo jiné i proto vznikají naše rodinné tradice a rituály. Ukotvují nás v čase a pomáhají nám podpořit vzájemnou blízkost. V neposlední řadě dokážou také zahnat nudu v období neustálých rýmiček, kdy už nevíme, co bychom podnikli.

Každá rodina je unikátní, má jinou dynamiku, zájmy a zvyky. Co je však zřejmě všem společné je touha po spokojeném a pokud možno harmonickém rodinném životě, kdy budeme žít opravdu spolu, ne jen vedle sebe. K tomu nám mohou právě pravidelně se opakující společné aktivity dopomoct. Můžeme si při nich popovídat, zasmát se (a někdy i poplakat) nebo se kreativně vyřádit. Každá smysluplně strávená chvíle se přeci počítá. Přijměte pozvání k nám domů a „přisedněte“ si u našich každoročních podzimních rituálů.

Černá hodinka

Přenesme se sto let zpět do rodin našich předků. Venku se smráká, venku se tedy již pracovat nedá a celá rodina, ale i vzdálenější příbuzní či sousedé se setkávají ve světnici. Nechají tmu prostoupit obydlí, místnost ozařuje pouze oheň v kamnech a začíná se vypravovat. Lidé vzpomínají na to, co zažili, co zajímavého se jim přihodilo. Vykládají se ale také strašidelné historky, báchorky či pohádky. O tomhle zvyku mi před mnoha lety vykládala moje prababička a já si slíbila, že si jej jednou přenesu i do své budoucí rodiny. Jak jsem řekla, tak jsem i udělala. Jaké bylo moje překvapení, když můj muž i děti tenhle nápad s nadšením přijali. A tak i u nás doma pravidelně pořádáme černé hodinky. Všechno se zhasne, zapálíme svíčky a povídáme si. Témata většinou nastolují děti. Často vzpomínáme. Ptají se, jaké to bylo, když byli úplná miminka, nebo když ještě nebyli na světe a my s manželem trpělivě odpovídáme. Často jim vypravujeme, jaké jsme měli dětství my a co všechno se od té doby změnilo. Děti cítí určitou výjimečnost okamžiku, tak odloží dokonce i sourozenecké půtky na jindy. A to je co říct.

Zdroj: Canva.com

Tichá pošta

Podobně jako černá hodinka i tichá pošta je u nás velmi oblíbeným podzimním rituálem. V naší rodině dostává mírně terapeutický charakter. Často si „posíláme“ vzkazy a vyznání, na které v běžném provozním režimu není čas. Zazní pochvaly či ocenění, občas se dotkneme i některých citlivějších témat, které zrovna aktuálně řešíme. V rámci hry to děti přijímají o poznání lépe. Někdy jsou to hlášky, kterým rozumí jen někteří členové rodiny. To pak ostatní docela koukají. ☺ Samozřejmě není nouze o chvíle, kdy se vzkazy různě zkomolí a vzniknou nejrůznější patvary slov či naprosté nesmysly. Hodně se u naší tiché pošty zasmějeme, což má ostatně také léčivý charakter. Zkuste to i vy.

Podzimní lucerny

Tma přichází již velmi brzy a jednomu by se mohlo zdát tohle období poněkud posmutnělé. My jej však velmi rádi využíváme k nejrůznějšímu tvoření a chvíle, kdy je venku nevlídno a sychravo si díky tomu dokážeme parádně užít. Co lepšího si na podzim vytvořit než lucerny zdobené přírodninami, které nás tímto ztemnělým obdobím provedou. Je to opět velmi jednoduché a zvládnou to i menší děti. Při podzimních toulkách přírodou si nasbírejte listy, různé větvičky a můžete přidat i pár žaludů nebo šišek. Najděte doma několik zavařovacích sklenic, lepidlo, provázek a svíčky a můžete se pustit do tvoření. Na čistou sklenici lepte listy a větvičky dle vlastní fantazie. Lucerničky dozdobíme provázkem, na který můžeme připevnit buďto žaludy nebo šišky (využít můžeme například tavnou pistoli). Do sklenic vložíme čajovou svíčku. Lucerny skvěle ozdobí třeba parapet, ale také před vchodovými dveřmi (pokud bydlíte v domečku) udělají velkou parádu.